Oslava HOJNOSTI A PLODNOSTI bohyně MATKY – Lugnasad (Lammas)

Konec července se rychle blíží, dny se začínají krátit a tepla ve večerních hodinách už pomalinku ubývá.  Vrchol světlé poloviny roku – 31. července (přesně v půlce mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností) a s ním přichází oslava starého pohanského  svátku, který byl založen na archetypu ženské energie Země – archetypu MATKY.

Tento svátek můžeme znát pod jmény Lammas, Lughnasadh nebo  Dožínky.

Lammas neboli Lugnasadh je ale předchůdce Dožínek. 

Název LAMMAS je z angličtiny a je odvozeno od slova LUGNASAD (Lug nasadh – Oslavy boha Slunce Luga nebo také řečeného Llewa), kdy pomocí rituálů přivolávali dobrou úrodu pro další sklizeň.

Byl slaven v období kukuřičné a obilné sklizně a symbolizuje především oběť.

Je oslavou hojnosti a plodnosti Matky přírody – je oslavou nejen léta ale i života jako takového.

V tento čas – uprostřed léta se setkávají dvě vesmírné polarity v podobě slunečního boha a měsíční bohyně.

Sluneční bůh v podobě ubývajícího  světla se připravuje na předání posvátného žezla. V tu chvíli přichází měsíční bohyně v podobě přibývající tmy. Někde je název  překládán  jako ,,božský sňatek“, posvátné spojení boha a bohyně.

SVÁTEK SVĚTLA A VŠEPROSTUPUJÍCÍ VESMÍRNÉ LÁSKY.

Země se v tom čase chystá na zimní období a lidem připomínala, že léto není věčné.

Po svátku Beltain (1. května), kdy probíhali schůzky milenců, o  svátku Lammas (1. srpna) se  konaly svatby na zkoušku.

V květnu vše pučí, v srpnu je třeba začít myslet nejen na život – teplé období, ale také na smrt – zimu. Koloběh neustále pokračuje.

Jak už jsem psala, Lugnasad je také o oběti. Na vrcholu léta, kdy je všeho dostatek, sklízí se úroda a my děláme plány do budoucna,  je třeba myslet i na obětování, aby se na příští rok zase urodilo.

Ze sklizeného obilí, které se umele, se pekly obětní koláče – poděkování za hojnost a plodnost Matce Zemi.

Také jedním z dávných rituálů bylo požehnání polí skrze živly. Na konci žní vytvořili slaměnou figuru, která byla roztrhána a vhozena do vody – pro dostatek vláhy, do ohně – pro dostatek tepla nebo rozházena po poli – pro dobrou úrodu a plodnost.

Stejně jako zrno, které během sklizně „umírá“, umírá v podobě oběti ta část nás, kterou dobrovolně odevzdáváme, abychom se mohli posunout dál.

Obětí ale není myšleno něco, co už nepotřebujeme, ale něco, co je cenné a důležité. Na čem visíme a o čem jsme přesvědčeni, že bychom se toho nemuseli a někdy ani nechtěli vzdát.

Tento svátek stojí na počátku dobrovolného sestupu k našim kořenům, do středu Matky Země. Je to první vědomý pohyb dolů – stažení se, aby mohl celý cyklus zase znova pokračovat.

BOHYNĚ ŽIVA

Bohyně plodnosti, hojnosti, Země, úrody je pro nás BOHYNĚ ŽIVA. Krásná zralá žena, která má velká prsa a boky (symboly plodnosti) s letními květy a klasy obilí. Matka plodnosti probouzející mateřskou energii.

Je partnerkou  boha Velese (– rohatý bůh podsvětí, na němž závisí rozmnožování dobytka) a společně tvoří dvojici symbolizující život a smrt.

Díky spojení s Velesem Živa ví, jak je smrt spojená s pokračováním života.

Největší sílu má v létě, zejména v jeho vrcholu a nejlépe se s ní spojíme právě v letní přírodě. Voláme ji, když se cítíme slabí a unavení a potřebujeme probudit naši životní energii.

Živa je také síla, kterou obsahuje vše živé (Zem, rostliny, zvířata, lidé, stromy,..)

symboly: mléko, obilí a vše spojené s úrodou

Jak Lammas probíhal

Oslavy probíhaly u posvátného ohně, bez kterého se neobešel žádný keltský, pohanský svátek. V ohni lidé viděli posvátné kruhy jednoty, lásky, světla a tepla.

Jejich zvykem bylo uctít  ducha žní a drobných bytostí, žijících v okolí stromů a keřů, na nichž zrovna dozrávalo letní ovoce.

K slavnostem patřily také rituály požehnání a vděčnosti,  všeobecné veselí a posvátný tanec v kole (v kruhu).

Byl to svátek kmenového shromáždění, oslav a hodů. Také čas svatebních obřadů a smluvních ujednání mezi kmeny.

Slavnosti sklizně se neobešly bez svátečního pečení chleba, preclíků a obilných placek,  svazování obilí do slavnostních snopů a pletení věnců z klásků obilí. Také pekli obětní koláče.

Tyto oslavy vydržely až do 18. století.

Symboly pro tento svátek:  obilí (pšenice, ječmen, oves), také ovoce, které zrovna dozrávalo a chleba.

Barvy: vínová, zlatá, žlutá, hnědá, zelená.

Uctívané zvíře: černý havran, který byl symbolem keltského boha Lugha.

Jak můžeme uctít tento svátek:

VDĚK ZA DARY, které nyní sklízíme.

Protože je Lammas oslava sklizně toho, co bylo na jaře zaseto, projevujeme v tomto období vděk za tyto dary.

Můžeme si udělat pořádnou  hostinu, abychom si uvědomili štědrost Matky přírody, kde určitě budou právě její dary. Vyzdobit tuto hostinu barvy tohoto svátku – zlatá, (žlutá), vínová, hnědá, zelená. Ozdobit ji obilím, které se sklidilo a květinami, které kvetou v tomto období. Na mísy dát plody, které v tomto období dozrávají a na ošatku můžeme umístit čerstvě upečený chleba.

Udělat velký oheň nebo pokud není možnost být venku alespoň zapálit svíčku (nejlépe v barvách Lammasu – žlutá, vínová, zlatá, hnědá, zelená).

Děkujeme Zemi, za její hojnost, výživu, podporu, děkujeme vodě za vláhu, Slunci (ohni) za energii, která je zapotřebí, aby vše rostlo a vytvořilo co nejvíce plodů, vzduchu. Bez nich bychom neměli nic. Můžeme si udělat takový rituál, kdy poděkujeme jednotlivým živlům. Můžeme každému živlu dát nějakou obětinku – Zemi jídlo či květiny, stejně tak i vodě. Můžeme zapálit nějakou vonnou esenci, bylinku,… Nechme se vést, jak to cítíme. Nic není dané.

Také tento svátek oslavuje archetyp MATKY, můžeme zavzpomínat na naše ženské předky – matka, babička, prababička a všechny ženy v našem rodu a jejich životům. A všem jim vyjádřit úctu a vděk.

A stejně tak, jako můžeme pozorovat a být vděční za to, jakou úrodu jsme sklidili na naší zahrádce, v přírodě atd. stejně tak se můžeme podívat na to, jak se nám dařilo v našem vnitřním světě pracovat na sobě samých.

V zimě jsme si vytvářeli vize, co budeme v následujícím roce chtít dosáhnout. Na jaře byl čas zasít semínka našich vizí (udělat první kroky k tomu, abychom vize dosáhli), poté doba opečovávání (provádění potřebných kroků, abychom naše vize podpořili) a nyní přichází čas sklizně. Můžeme se podívat, jak jsme byli úspěšní a být vděční sami sobě.

Protože je Lammas oslava sklizně toho, co bylo na jaře zaseto, projevujeme v tomto období vděk za tyto dary.

Můžeme pozorovat jak se nám v životě dařilo, jak se nám podařilo vypěstovat naše semínka, která jsme na jaře zaseli, jak jsme o ně pečovali a co z nich vzniklo a stejně tak můžeme být vděční přírodě za to, jakou úrodu jsme sklidili  atd. stejně tak se můžeme podívat na to, jak se nám dařilo v našem vnitřním světě pracovat na sobě samých.

V zimě jsme si vytvářeli vize, co budeme v následujícím roce chtít dosáhnout. Na jaře byl čas zasít semínka našich vizí (udělat první kroky k tomu, abychom vize dosáhli), poté doba opečovávání (provádění potřebných kroků, abychom naše vize podpořili) a nyní přichází čas sklizně. Můžeme se podívat, jak jsme byli úspěšní a být vděční sami sobě.