Je to SVÁTEK SVĚTLA A VŠEPROSTUPUJÍCÍ VESMÍRNÉ LÁSKY. Oslava Matky přírody, její hojnosti a plodnosti. Uprostřed léta se setkávají dvě vesmírné polarity v podobě slunečního boha a měsíční bohyně.

Tento keltský svátek je oslavou léta a samotného života.

Čas mezidobí, kdy sluneční bůh v podobě ubývajícího  světla se připravuje na předání posvátného žezla. V tu chvíli přichází měsíční bohyně v podobě přibývající tmy. Někde je název  překládán  jako ,,božský sňatek“, posvátné spojení boha a bohyně.

Pro Kelty to byla hostina zasvěcená  Mateřské bohyni ( Anu Danaa,  Ker). Lammas byl svátkem  shromáždění jejího kmene, oslav a hodování.  Přišel čas sklidit úrodu semen, která byla zaseta.  Oslavovali  zázrak setby, klíčení a zrání a život sám.

Země se v tom čase chystá na zimní období a lidem připomínala, že léto není věčné. Je to vrchol teplé části roku. Po svátku Beltain (1. května), schůzky milenců,  svátek Lammas (1. srpna) se  konaly svatby na zkoušku. V květnu vše pučí, v srpnu je třeba začít myslet nejen na život – teplé období, ale také na smrt – zimu. Koloběh neustále pokračuje.

Název LAMMAS je z angličtiny a je odvozeno od slova LUGNASAD (Lug nasadh – Oslavy boha Slunce Luga nebo také řečeného Llewa, kdy pomocí rituálů přivolávali dobrou úrodu pro další sklizeň.

Jak už jsem psala, Lugnasad je také o oběti, kdy na vrcholu léta, kdy máme všeho dostatek, sklízí se úroda a my děláme plány do budoucna, je třeba myslet i na obětování, aby se na příští rok zase urodilo. Ze sklizeného obilí, které se umele, se pečou obětní koláče – poděkování za hojnost a plodnost Matce Zemi. Také jedním z dávných rituálů bylo požehnání polí skrze živly. Na konci žní vytvořili slaměnou figuru, která byla roztrhána a vhozena do vody – pro dostatek vláhy, do ohně – pro dostatek tepla nebo rozházena po poli – pro dobrou úrodu a plodnost.

Stejně jako zrno, které během sklizně „umírá“, umírá v podobě oběti ta část nás, kterou dobrovolně odevzdáváme, abychom se mohli posunout dál. Obětí ale nenazýváme něco, co už nepotřebujeme, ale něco, co je cenné a důležité. Na čem visíme a o čem jsme přesvědčeni, že bychom se toho nemuseli a někdy ani nechtěli vzdát. Tento svátek stojí na počátku dobrovolného sestupu k našim kořenům, do středu Matky Země. Je to první vědomý pohyb dolů – stažení se, aby mohl celý cyklus zase znova pokračovat.

Jak Lammas probíhal

Oslavy probíhaly u posvátného ohně, bez kterého se neobešel žádný keltský, pohanský svátek.

V ohni lidé viděli posvátné kruhy jednoty, lásky, světla a tepla. Jejich zvykem bylo uctít  ducha žní a drobných bytostí, žijících v okolí stromů a keřů, na nichž zrovna dozrávalo letní ovoce. K slavnostem patřily také rituály požehnání a vděčnosti,  všeobecné veselí a posvátný tanec v kole (v kruhu).

Byl to svátek kmenového shromáždění, oslav a hodů. Také čas svatebních obřadů a smluvních ujednání mezi kmeny.

Slavnosti sklizně se neobešly bez svátečního pečení chleba, preclíků a obilných placek,  svazování obilí do slavnostních snopů a pletení věnců z klásků obilí. Také pekli obětní koláče.

Tyto oslavy vydržely až do 18. století.

Symboly pro tento svátek:  obilí (pšenice, ječmen, oves), také ovoce, které zrovna dozrávalo a chleba.

Barvy: vínová, zlatá, žlutá, hnědá, zelená.

Uctívané zvíře: černý havran, který byl symbolem keltského boha Lugha.

I my můžeme uctít tento svátek:

Je čas sklidit to, co vyrostlo ze semen, které jsme zaseli. Čas hojnosti a blahobytu. Projevujeme vděčnost za dary, které nám byly darovány. V případě, že máte omezené možnosti, můžete ho uctít jen doma – třeba tím, že upečete chleba.

Můžete si byt vyzdobit barvami tohoto svátku (vínová, zlatá, žlutá, hnědá, zelená), použít květiny a doplnit ošatkou s obilím (nejlépe čerstvě sklizeným) či mísou s ovocem, které zrovna dozrává. Zapálit s úctou svíčku, nejlépe zase v barvě tohoto svátku a vzdát díky přírodě – Velké Matce Bohyni a darů jejího těla – Zemi.

Také můžeme zavzpomínat na naše předky a na to, jak Matka Bohyně transformovala jejich životy a i jim – našim matkám a jejich matkám a všem těm matkám v našem rodu vzdát hold.

Můžete sdílet lásku vůči  ŽIVĚ jako naší velké archetypální Matce.

Máte-li možnost být venku, můžete si udělat oheň. A u něho  velkou hostinu, která nám bude připomínat, jak moc je Matka Příroda štědrá. (váš čerstvě upečený chléb, ovoce, obilí, květiny, stuhy….) Nezapomeňte vzdát úctu Matce Přírodě a její plodnosti a hojnost.

Bohyně Živa

Bohyně plodnosti, hojnosti, Země, úrody. Krásná zralá žena – velká prsa a boky (symboly plodnosti) s letními květy a klasy obilí. Matka plodnosti. Také probouzí mateřskou energii.

Partnerka boha Velese – rohatý bůh podsvětí, na němž závisí rozmnožování dobytka. Společně tvoří dvojici symbolizující život a smrt. Díky spojení s Velesem Živa ví, jak je smrt spojená s pokračováním života.

Největší sílu má v létě.

Voláme ji, když se cítíme slabí a unavení a potřebujeme probudit naši životní energii. Nejlépe se s ní propojíme v letní přírodě.

Živa je také síla, kterou obsahuje vše živé (Zem, rostliny, zvířata, lidé, stromy,..)

symboly: mléko, obilí a vše spojené s úrodou

Poselství od  Lammasu po Mabon období 1.8.2017. – 21.9. 2017 (bohyně Živa) za pomocí run:

pro všechny:

dále pro jednotlivá znamení:

Pro tento web napsala Lenka Bicencová, autorka Meditací pro realizaci vysněného života. Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě, pokud bude připojena celá tato poznámka i s aktivním odkazem.