Ledová královna aneb jak jsem si uzavřela své emoce

Už asi někde v dětství jsem se naučila spoustu emocí potlačovat, abych nevypadala jako slaboch.

Jen si uvědomuji spoustu situací, kdy jsem svůj pláč přemáhala a říkala si: „Přece nebudu kvůli každé kravině brečet a ukazovat jaká jsem chudinka!  To musím vydržet!“

A když se nepovedlo, tak jsem to brala tak, že jsem slaboch. Je spousta lidí kolem mě, co nebrečí, tak proč zrovna mě to nejde?? Snažila jsem se svůj pláč si odnést s sebou domů a pak pěkně ve svém koutku, v soukromí ho  vybrečet.

Podobné to bylo i se vztekem v  situacích, které jsem vyhodnotila tak, že v nich  se  to vůbec nesluší. Byly i situace, kdy jsem si  ani já sama neuvědomila, že ho v sobě mám.

Zato v jiných situacích jsem byla velká bojovnice. Bojovala jsem s lidmi, kteří se mnou nesouhlasili, se situacemi, které se mi nelíbily, když jsem pociťovala nespravedlnost,… situací bylo spousty. Měla jsem pocit, že to ani jinak nejde. Musím si přece vybojovat, co je pro mě důležité. Nemůžu se vzdát. A moje očekávání byla mnohokrát hodně vzdálené tomu, jak to v mém životě bylo.

Čím déle jsem se na cestě seberozvoje pohybovala, tím se zmírňoval boj s ostatními. A vnitřní vztek jsem začala obracet proti sobě. Za všechno si můžu sama. Všechno špatné si  do života přitahuju, tak oni za nic nemůžou, jen mi tu něco zrcadlí. A já? Já jsem úplná „blbka“, že pořád dělám jen samé chyby. A podle toho, ve které oblasti jsem udělala špatný krok, podle toho jsem na sebe byla tvrdá.

Bylo období, kdy jsem na sobě nenechala nit suchou. Byla jsem na sebe tak naštvaná, že nejsem dokonalá!!!

To snad není možné! A čím víc se o to snažím, tím vzdálenější tomu jsem!

Až když jsem si sáhla pěkně na dno, uvědomila si,  že už nemám žádnou svojí sebehodnotu, že mé linčování ji úplně zahubilo. V tu chvíli to pro mě bylo velké překvapení. Nechápala jsem, co jsem si to v sobě zase vytvořila. Proč jsem tak vůbec začala myslet??

A pak jsem si uvědomila celý příběh, který vznikl tak, že jsem jen přesunula nálepku viníka a svůj vztek z ostatních na sebe. Tohle uvědomění pro mě bylo hodně důležité!

Pak už se takové smýšlení dá změnit.

Všechno je to jen o úhlu pohledu. Potřebovala jsem někde vidět viníka, na kterém jsem si vybíjela zlost, a tak jsem si ho našla.

Začala jsem si na to dávat pozor. A když se mi něco nepovedlo, tak jsem si vědomě musela hlídat, abych to neopakovala. „Není to o mojí neschopnosti. Ve spoustě situací jsem byla poprvé. A protože jsem tehdy ještě neuměla poslouchat své srdce, tak jsem se rozhodla tak, jak jsem nejlíp uměla!“ – to byly časté věty, které jsem si musela opakovat.

A stejně to bylo i s emocemi, u kterých jsem si začala uvědomovat, že tu vůbec jsou. Někdy to věděla dřív moje kamarádka než-li já. Nechápala jsem, jak může vědět, a ještě takhle dopředu. Ona se ale do mě uměla nacítit líp, než já sama.

Měla jsem si  dopřát  pro sebe více času, abych mohla zjistit jak to v sobě mám.  Ale asi ani to jsem si plně neuvědomovala.

Vytvořila jsem si ochrannou zeď, protože to tak pro mě bylo bezpečnější a toto vše jsem někde hluboko v sobě hned pohřbívala. A tím jsem naplňovala svou roli hodné a veselé holčičky, kterou měl každý rád.

Někdy mě to vede k zamyšlení, co vše dovede naše hlava vymyslet. Ať v dětství nebo i teď v dospělosti. Co všechno v našich hlavách běhá, co vše řešíme a jak….  Nepřestává mě to udivovat.

Naučila jsem se v životě přijímat, co přichází. Potlačované emoce, které jinak v životě dělají pěkný nepořádek, tak i to, že „vše je takové, jaké má být.“

Je důležité si věnovat pozornost. Avšak musí  být podporující, sebeoceňující a ne sebekritická. A také si dopřát čas pro sebe. Když si dáte prostor pro sebe, snadněji se se svými pocity spojíte.

Chcete-li pomoci s tímto tématem, neváhejte si zdarma stáhnout můj eBook Klíč ke štastnějšímu životu aneb emoce ven! /Jak na smutek a žal/.

A pokud Vás zaujal některý článek, téma těchto stránek či cokoli jiného a chtěli byste se se mnou setkávat dál, zde je odkaz na mé facebookové stránky. Stačí jen zmáčknout tlačítko To se mi líbí a stanete se fanouškem mých stránek a pak už nepromeškáte žádný nový článek, eBook, soutěž, atp.  Těším se na Vás. 🙂

 Pro www.lenkabicencova.cz napsala Lenka Bicencová. Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě, pokud bude připojena celá tato poznámka i s aktivním odkazem.